Svědomí a hodnoty

Normativní hodnoty

Pro každého člověka je naprosto směrodatné to, co považuje za skutečnost podle svého poznání a přesvědčení. Tímto nepodmíněným měřítkem je svědomí. (...) Proto každý jedná proti svému přesvědčení, pokud jedná v rozporu s harmonií vůle a povinnosti, tj. účelného vlastního zájmu a harmonického chápání smyslu (...), tj. pokud jedná v rozporu se smyslem. Kdo jedná v rozporu se smyslem, kdo jedná proti svému přesvědčení, musí kriticky soudit nebo odsoudit sám sebe. Protože této sebekritice, tj. soudu svého svědomí, "výčitkám svědomí", nemůže žádná lidská bytost uniknout, proto postoj, orientace na smysl patří k podstatě lidské bytosti. (Max Lüscher)

Čtyři základní pocity já - vnitřní spokojenost, sebeúcta, sebedůvěra a vnitřní svoboda - regulují všechny oblasti lidské existence prostřednictvím zákona funkční jednoty. Na základě kategorického vymezení pocitů sebe sama a jejich vztahů lze odvodit regulativní hodnoty, které jsou zárukou lidskosti, a tedy i smysluplnosti lidského jednání. Každý pocit sebe sama je určen třemi kategoriemi, přičemž dvěma pocitům sebe sama odpovídá jedna kategorie. Každé z těchto kategoriálních korespondencí přesně odpovídá etická hodnota.

Sebevědomí a sebeúcta se shodují v jedné kategorii. Obě mají "direktivní" aspekt, přičemž "direktivní" se s ohledem na ostatní dvě kategorie sebevědomí projevuje jako vedoucí postoj. Naproti tomu "direktivní" se ve spojení s ostatními kategoriemi sebeúcty jeví jako nezlomnost. Oba postoje, "vůdčí" a "nezlomnost", tvoří společně předpoklad pro normativní hodnotu "odpovědnost".

Šest normativních hodnot etiky vyplývá z kategorického odvození čtyř pocitů sebe sama:

Tolerance - odpovědnost - upřímnost - otevřenost - wellwolen- spravedlnost.

Jako normativní hodnoty upravují stejnou váhu vlastních pocitů. Tento regulační proces provází veškeré jednání a rozhodování, aniž bychom si toho byli vědomi. Poruchy, které vznikají v důsledku interakcí s naším okolím, jsou řízeny procesem seberegulace.

Pokud je jeden nebo více pocitů narušen nebo pokud se ocitneme v konfliktní situaci, rovnováha vnitřních psychických sil se začne rozkolísávat. V každém případě regulační systém směřuje k relativní stabilitě a vytváří zdánlivou "rovnováhu". V důsledku toho se sebepociťování stává nefunkčním. Naše myšlení a cítění se tak může stát rozporuplným, naše řeč nejednoznačnou, naše chování manipulativním atd. Pokud je například narušeno sebevědomí a sebedůvěra, postižený člověk nedokáže převzít žádnou skutečnou odpovědnost, chová se laxně nebo zbaběle.

Pokud se tyto poruchy zakoření, vznikají manipulativní struktury. Hrajeme určitou roli, nosíme masku, cítíme a prožíváme to, co si namlouváme, nebo jsme vysoce ovlivnitelní atd.

Na základě psycho-logiky lze u všech činů kontrolovat opačným způsobem hodnoty, na kterých jsou založeny, a tedy nevědomé motivace. To platí jak pro soukromé, tak pro profesní jednání, pro jednání jednotlivce i institucí.